Nemůžeme popřít, že jsme savci. Rozhovor s legendárním porodníkem Michelem Odentem

t. Vlasta Jirásková, Aperio 3/07

Kniha Znovuzrozený porod mi otevřela oči. Ukazuju ji všem rodičům, se kterými se před porodem pracovně setkám. Je v ní všechno, co o porodu potřebujeme vědět. I inspirativní fotografie. Přála bych si, aby byla doporučenou četbou na střední škole.

Znovuzrozený porod jste napsal téměř před čtvrtstoletím a je stále aktuální. U nás v porodnické praxi sice dochází kromě nárůstu císařských řezů také k výraznému pozitivnímu vývoji – rodičky jsou více respektovány, atd.- , přesto během porodu bývají běžně rušeny v ponoření do vlastního těla… Čím myslíte, že to je?

Technické poznatky se šíří velice rychle. Mnohem rychleji než poznatky vědecké. Čistě vědecké poznatky často přicházejí z jiných oborů než z medicíny. Na porod je třeba se dívat z fyziologického pohledu – fyziologové nám přinášejí nejvíc poznatků. Ty ale bohužel nejsou lékaři zcela zažity. Při porodním procesu hraje roli koktejl hormonů, z nichž nejdůležitejší je oxytocin, který působí stahy dělohy. Bývá přehlížen antagonismus oxytocinu a adrenalinu. Adrenalin je hormon, který savci vylučují v situacích ohrožení – když se bojí, cítí se pozorováni a když je jim zima. Adrenalin brání vylučování oxytocinu. Aby žena mohla porodit, potřebuje mít zajištěny tři důležité podmínky: 1) pocit bezpečí, 2) pocit soukromí, 3) teplo. Podobná situace, s níž máme každý zkušenost, je usínání, tehdy je taky potřebná nízká hladina adrenalinu. Pokud člověk nebo jiný savec vylučuje adrenalin – je napjatý, bojí se, je mu zima, nepodaří se mu usnout.

Rodička nemá zapojovat neokortex, racionální část mozku. Pro porod je nesmírně důležité znovuobjevit důležitost ticha (na ženu nemluvit), přítmí (světlo neokortex stimuluje) a soukromí. Moje oblíbená londýnská dula říká, že oxytocin je „stydlivý hormon”. Ničivou zbraní je videokamera, kterou dnes snadno partneři při porodu používají. Neméně škodlivé zbraně ale na porodní sál přinášejí sami doktoři v podobě různých přístrojů. Například elektronický fetální monitor (EFG) má jako jediný statistický důsledek zvýšení počtu císařských řezů. Lékaři si to nedokázali vysvětlit. Mohou hned zaznamenat distres dítěte, okamžitě zasáhnout, a přitom se statistiky nezlepšují… Je to proto, že při komplexním monitorování je stimulován ženin neokortex a porod se tím zpomaluje. V důsledku to může vést až k císařskému řezu. Lékařům jsem říkal: „Představte si, že při milování vám někdo neustále měří krevní tlak. Taky by to asi narušilo vaše fyziologické funkce.”
Monitorování ale nebývá správně interpretováno ani v hnutí za přirozené porody, kde říkají, že nárůst císařských řezů je důsledkem přílišného diagnostikování distresu plodu. Monitorování přitom distres plodu vyvolává přímo.

Jaký je váš současný názor na přítomnost muže, partnera ženy a otce dítěte u porodu? Psal jste o tom, že muž může ženu u porodu spíš rušit…

Do poloviny 20. století bylo rození ve většině kultur považováno za čistě ženskou záležitost. Ženy u porodu doprovázely mateřské postavy – porodní báby a jiné ženy. Postupně se prostředí porodnic stále víc maskulinizovalo, stoupal počet lékařů – mužů. S tím dál roste podíl zásahů do porodního procesu. V 70. letech se objevilo nové dogma o přítomnosti otce dítěte u porodu. Přítomnost muže měla vést k lepšímu vztahu mezi partnery. V praxi tomu tak ale nebylo. Počet rozvodů neustále roste… Když si lidé kladou otázku, zda přítomnost muže ženě porod usnadní nebo ne, měli by porozumět antagonismu oxytocinu a adrenalinu. Pak by byli opatrnější, než by muže k porodu přivedli. Milující muž se o svou ženu při porodu bojí, to je úplně normální. Se strachem produkuje adrenalin. A ten je nakažlivý. Tím brání průběhu porodního procesu.
Taky se rozšiřovalo dogma, že otec přítomný u porodu, se o dítě bude starat stejně jako matka a vznikne mezi ním a dítětem stejné přimknutí jako mezi matkou a dítětem. Ale pouze matka a dítě jsou ve speciální hormonální rovnováze. To se podaří jen, když po porodu matku s dítětem nikdo neruší. Každá vazba, při níž je vylučován oxytocin se týká vždy jen dvojice: sexuální vztah mezi dvěma partnery, laktace: žena a dítě, perinatální období: to je příběh matky a dítěte.

Ina May Gaskin naopak ráda hovoří o tom, jak muž může ženě při porodu pomoct tím, že ji objímá, líbá, sexuálně stimuluje, čímž  její hypofýza vyplavuje potřebný oxytocin.

To je jen teorie. Znal jsem tuhle fázi. Toho jste si ale určitě mohla všimnout – muži vylučují u porodu spíš adrenalin. To je normální. To by se vědělo, kdyby vylučovali tolik oxytocinu, bylo by to vidět. Měli by erekci. A u porodu by nikdy žádný muž erekci neměl, je to pravý opak.

Informovaným rodičům se v našich porodnicích třeba podaří vyhnout oxytocinu na povzbuzení kontrakcí. Pro urychlení vypuzení placenty ale bývá užíván rutinně. Slyšela jsem, jak lékař ženě vysvěloval, že syntetický oxytocin má úplně stejný účinek jako oxytocin vylučovaný tělem.

Všude na světě jsem potkal lékaře, kteří měli bohaté znalosti o císařském řezu. Nikdo ale nevěděl o behaviorálním účinku hormonu lásky – oxytocinu. Oxytocin má jednak mechanický účinek – např. působí kontrakce dělohy, vypuzuje mléko z prsou, u muže řídí ejakulaci spermatu, ale také má vliv na chování – je to hormon lásky ve všech jejích projevech. Pokud je oxytocin do těla vpraven nitrožilně, nedostane se do citlivých částí mozku, které ovlivňují chování, jeho behaviorální účinek je tudíž blokován. V případě porodu se týká mateřské lásky, pevné vazby s dítětem, láskyplného chování. Těsně po porodu u ženy, která není rušena, dochází k nejvyššímu uvolnění oxytocinu v životě, má ho víc než při orgasmu, při porodu nebo při kojení. To v případě, že je v teple a může se plně soustředit na miminko, které jí nahé leží na hrudníku, dotýká se ho, vnímá jeho vůni, dívá se mu do očí. Hormon lásky pak vyplavuje také dítě. Třetí doba porodní je tedy velmi důležitá pro celkový rozvoj schopnosti milovat. Injekce s umělým oxytocinem blokuje vylučování přirozeného oxytocinu, který má tento  pozitivní vliv na chování. Při nerušeném kontaktu ženy s dítětem její tělo vyloučí dostatek oxytocinu pro bezpečné odloučení placenty. Zamezí krvácení a umožní dobrý počátek laktace.
Je třeba se ptát, kam spěje lidstvo, když se generace dětí rodí s pomocí umělého oxytocinu…

Jste znám jako průkopník porodů do vody. V čem tkví jeho výhody pro matku a dítě? Jaká jsou potřebná opatření?

 

Chci upozornit, že není dobré dopředu si plánovat narození dítěte do vody. Mluvím tedy raději o ponoření do vody v průběhu porodu. Voda je pro rodičku výborným pomocníkem pro snížení vnímání bolesti a urychlení porodu, ale jen po určitou dobu. Delší setrvávání ve vodě a čekání, až se dítě narodí, může být naopak kontraproduktivní a druhou a třetí dobu porodní prodloužit. Žena pak může být vězenkyní svého vlastního plánu. Ponoření do vody o teplotě lidského těla totiž usnadňuje porodní proces asi po dvě hodiny.
Je tedy důležité, kdy se žena do vody ponoří. Nemělo by to být dřív, než bude otevřená na pět centimetrů. Do té doby se může třeba sprchovat nebo jí porodní asistentka nebo dula pomůže jinak, aby byla trpělivá. Když se pak do vody ponoří, některé ženy mohou mít několik prudkých kontrakcí a mohou velmi rychle porodit.
Voda ve vaně by neměla být teplejší než 37 C, protože jinak by mohla vést k nebezpečnému přehřátí dítěte. Plod má o stupeň vyšší teplotu než matka a nedokáže se zbavovat přebytečného tepla. Horko vede k jeho nedostatečnému okysličení.

Za těchto podmínek může koupel silně konkurovat epidurální analgezii. Na rozdíl od ní však nemá žádné vedlejší účinky.

Porodům ve vodě u nás prý brání obavy o hygienu. Jaká hygienická opatření jsou nutná?

Víte, vy – a ostatní, kteří dnes přišli na přednášku – máte určitou intuitivní znalost, uvědomění, které většina lidí nemá, hlavně lékaři ne. Můžete jim pomoct tuto znalost sdílet. Pokud se o to budete snažit intuitivně a používat jazyk srdce, nebude to k ničemu. Musíte být dvojjazyční – předávat intuitivní znalosti jazykem srdce, ale zároveň být také vyzbrojeni vědeckými poznatky. Do porodnice musíte jít se složkou s konkrétními články a na ty se odvolávat.

V českých porodnicích stále přetrvává obava z dotepání pupeční šňůry. Kdy je vhodné pupečník přerušit?

Přerušení pupečníku není z fyziologického hlediska nezbytné. Když se nechá dotepat, postupně zaschne a sám upadne. V pupečníku jsou dvě malé tepny vedoucí ze srdce dítěte do placenty. Jejich průměr se po narození dítěte velice rychle zmenšuje, nehrozí tedy, že by dítě ztratilo krev. Z placenty k dítěti naopak vede žíla, jejíž průměr se nezmenšuje rychle. Při děložních stazích ve třetí době porodní přichází dítěti další krev z placenty. Do tohoto fyziologického procesu není vhodné zasahovat. Když přetneme pupečník, který nedotepal, ochudíme dítě o 30 – 50 ml krve. To může mít znatelné následky, pokud jde o jeho hladinu železa, i dlouho po porodu. V roce dítěte má hladina železa silnou korelaci s přerušením pupečníku. Krev z pupečníku je nesmírně bohatá svým obsahem, dítě o ni nemá být ochuzeno. Přetínat pupečník před porozením placenty je vyrušováním matky, která se tou dobou má soustředit na dítě. Narušilo by to u ní vylučování oxytocinu. Je tedy mnoho důvodů proč pupečník nepřetínat dřív, než se porodí placenta. Já u porodů doma čekám vždy. V porodnici záleželo na osobnosti porodní asistentky. Některá měla neodolatelné puzení pupečník přetnout před porodem placenty, jiná na placentu čekala. Nikdy se ale nepřetínal před skutečným dotepáním.

Jak je to u matek s Rh-?

Ani v tomto případě s přetnutím pupečníku není vhodné spěchat.

Můžete něco říct o svém působení u domácích porodů? Zmiňoval jste jednu dulu, s níž spolupracujete. Máte zkušenost s více dulami? Přednášíte po celém světe, jak to vypadá v praxi, když jste na cestách, zastupuje vás třeba porodní asistentka?

K domácím porodům chodím vždy se stejnou dulou. Je sama matkou a babičkou. Má  čtyři děti, z nichž tři porodila doma. Je to vynikající mateřská postava. Má jednu skvělou vlastnost, a to schopnost mlčet. Dokáže v tichosti sedět poblíž rodičky a nic nedělat. Tahle dula, když je u rodící ženy, mě volá k porodu, pokud jsem v Londýně. Ve Velké Británii je totiž povinné k porodu zavolat kvalifikovanou osobu – porodní asistentku nebo lékaře. Jinak by musely jet do porodnice nebo porodního domu. Nikdy nemůžu předem slíbit, že tam budu. Pokud je u porodu porodní asistentka, nemám tam co dělat – porod je legální a vhodnější je mateřská postava. V domě se držím stranou, abych ženu nerušil. Většinou se snažím zabavit otce někde v kuchyni. Po porodu nakouknu do dveří, jestli je všechno v pořádku. Nechci vyrušovat ženu s dítětem, aby měla dostatek oxytocinu a bez problémů porodila placentu. Hodinu po porodu ženu zkontroluji a většinou už je placenta venku. Pokud není, zjistím jednoduchým úkonem, jestli je odloučená. Nikdy s ní problém nebyl. Když žena ve třetí době není rušená, placenta se vždy odloučila a dříve nebo později vyšla ven.

Vaše knihy jsou v ČR velmi oblíbené, ale víme toho málo o vás osobně. Můžete mi říct, zda máte děti a jak přišly na svět? Byl jste u jejich narození?

Mám dceru, které je 48 let, má tři děti, adolescenty, je profesorkou lékařské genetiky v nemocnici v Rennes v Bretani. Původně je neonatoložka. Tohle zaměření nás spojuje. Můj první syn umřel v rané dospělosti. Druhý syn je mnohem mladší, tomu bude 22 let v dubnu, a letos bude graduovat na Universitě v Oxfordu. Zabývá se statistikami ve veřejném zdraví v rámci humanitních studií.

A byl jste přítomen u jejich narození?

Když se narodila dcera v roce 1958, byl jsem v Alžírsku. Sloužil jsem v armádě jako lékař. Tehdy nikoho ani nenapadlo, že by otec byl u porodu, tím se nikdo nezabýval. U narození prvního syna jsem byl tak trochu náhodou. V poledne jsem doma obědval a žena mi říkala: „teď se mi zdá, že miminko sestupuje dolů…”.  Tak to říkala každou čtvrthodinu. Ale než jsem odešel do práce, přeci jen jsem ji vyšetřil. A byla otevřená na 5 cm. Vzal jsem ji tedy s sebou do nemocnice a tam se miminko hned narodilo. Takže jsem byl přítomen skoro náhodou. U porodu druhého syna, který se narodil v Anglii, jsem byl. Syn se narodil doma na podlaze na wc. Tehdy jsem ve Velké Británii ještě nebyl registrován jako lékař, takže aby byl porod v souladu se zákony, zavolali jsme dvě porodní asistentky. Ale protože ženě bylo 38 let a rodila první dítě, porodní asistentky nijak nespěchaly, navečeřely se, jely z jihu Londýna. Nakonec dorazily ve stejný okamžik jako miminko. Celý porod trval tři hodiny, byl to rychlý porod. Takže tam jsem byl. Tomu říkám „accidental privacy” – náhodné soukromí, mám o tom celou složku. Hodně rychlých a snadných porodů mají ženy náhodou, když s nimi nikdo není. Tehdy při porodu v Londýně nikdo další v domě nebyl a já jsem se snažil pobývat pořád jinde než žena, třeba v kuchyni.

Jaká byla vaše další cesta, když jste odešel z Pithiviers? Pak hned jste se odstěhoval do Londýna?

V roce 1985 jsem si vzal na rok volno, jakýsi sabatical, protože mám syna, který se tehdy v dubnu narodil. V Londýně jsem začal dělat spoustu projektů a v tom pokračuji dodnes, takže jsem si ani nevšiml, že je čas na důchod. Když jsem měl jít do důchodu, byl jsem uprostřed projektů.

Očekával jste, že vám britské porodnické prostředí bude příznivější? Jak vypadá srovnání mezi Francií a Velkou Británií v oblasti porodnictví?

No, je to velikánský rozdíl. V Anglii je mnohem větší otevřenost. Francie je teď nesmírně byrokratická…

Kde se dnes cítíte doma?

V Anglii, tam jsem doma, tam mám všechno pro svou práci. V současné době si sebe nedovedu představit v maličkém Pithiviers na konci světa. Londýn, to je tak trochu střed světa.

Můžete něco říct k loňské iniciativě britské vlády ohledně porodů doma?

Ano, ministryně zdravotnictví podporuje porody doma a měla na to téma několik vystoupení.

V poslední době je v Německu populární ministryně, sama matka sedmi dětí a profesně velmi úspěšná žena, která prosazuje zřizování jeslí. Za cíl si klade, aby v nich mohla být umístěna třetina dětí ve věku 1 až 3 roků. Jaký je váš názor na jesle?

V zásadě, vzhledem k tomu, že jsme savci, dítě, tak jako mládě každého savce, potřebuje svou matku. Jesle jsou taková náhražka matky specifická pro naši společnost. Tak se na to musíme dívat. To všechno jde ruku v ruce se současnou společností – ženy, které jsou zaměstnány…

Pokud jde o rovnoprávnost žen a mužů, v čem podle vás v péči o miminko spočívá? Dá se o ní v této oblasti uvažovat?

Ne, to nemůžeme. Nemůžeme přeci uniknout skutečnosti, že jsme savci. Matka kojí, matka pečuje o dítě. Některé věci mohou ženy dělat snáze než muži. Žena je mateřská postava. Je snazší pro ženu, jako jste vy, hrát úlohu mateřské postavy, než pro muže. V tom spočívá celý problém. Skoru všude na světě se začátkem 80. let otevřely školy pro porodní asistentky mužům. A to skoro bez diskusí. Bez větších diskusí proto, že feministické hnutí bylo dost silné a ženy říkaly, že mohou dělat totéž co muži – mohou být policajtky, vojačky, podnikatelky. A muži tudíž mohou dělat totéž co ženy. Mluvilo se o rovnosti, ale tady nejde o rovnost, ale o komplementaritu. A to je jiná otázka. Jsme savci, to nemůžeme změnit. Na počátku a v prvních letech života dítě potřebuje matku.

BOX:
Světoznámý porodník Michel Odent (1930) se proslavil působením v porodnici v Pithiviers nedaleko Paříže (1962 až 1985). Mnoho o porodnické praxi se naučil od zkušených porodních asistentek. Je průkopníkem využití bazénku s teplou vodou pro usnadnění porodu a speciálních porodních pokojů. V nemocnici s tisícem porodů ročně dosáhli skvělých výsledků s minimem zásahů. Dnes žije v Londýně. Chodí k porodům doma. Založil a vede Centrum pro výzkum primárního zdraví, kde zkoumá dlouhodobé důsledky zkušeností člověka z období od početí po první rok života. Jeho databanka vědeckých studií svědčí o tom, že zdraví člověka je utvářeno v primárním období. Dochází k závěrům, že způsob narození má dalekosáhlý vliv na sociální chování člověka, na jeho agresivitu a schopnost milovat. Je autorem mnoha článků a 11 knih publikovaných ve 21 jazycích. Letos na jaře poněkolikáte navštívil ČR, tentokrát v rámci festivalu Pražské brány .

České překlady:
Znovuzrozený porod, Argo 1995, 2000, 2006
Láska jako věda, Rodiče, 2001
Všichni jsme děti vody, Rodiče 2002
Matka země, Rodiče 2003

www.birthworks.org/primalhealth
www.wombecology.com

Comments are closed.