Nezapomenutelný pocit síly. Rozhovor s americkou porodní asistentkou Inou May Gaskin

Vlasta Jirásková, Aperio 2/2006

Když se mi kdysi dostala do rukou kniha Spiritual midwifery, bible amerických budoucích rodičů toužících po přirozeném porodu, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Hltala jsem příběhy rodin o přivádění dětí na svět, prohlížela jejich portréty. Tak takhle je to taky možné… Po letech se mi splnil sen. S autorkou jsem se setkala. Vloni v Grazu a letos se ji podařilo pozvat do Prahy. Před přednáškou v Městské knihovně zase pletla ponožky. Vnoučatům nakoupila hlavolamy a z Kotvy si odnášela tašku různobarevné bavlněné příze…

box: Významná americká propagátorka normálních porodů Ina May Gaskin působí jako porodní asistentka přes 35 let. V roce 1971 se skupinou 250 mladých lidí založili v Tennessee na principech nenásilí a úcty k Zemi komunitní vesnici pojmenovanou The Farm. Součástí vesnice je Centrum porodní asistence, v němž pracuje sedm porodních aistentek a které Ina May od počátku vede. Porodní asistentky z Farmy dosahují zcela unikátních výsledků.

Ina May Gaskin je jedinou porodní asistentkou, po níž je pojmenován porodnický úkon, tzv. „manévr Gaskinové” používaný při distokii ramének. Je spoluautorkou i u nás rozšiřované Iniciativy Matce přátelských porodních služeb Koalice za zlepšení služeb v porodnictví (CIMS). Její kniha Spiritual Midwifery se dočkala již čtvrtého anglického vydání a prodalo se jí na 500 000 výtisků. Byla přeložena do několika jazyků, nakladatelství One Woman Press připravuje český překlad na jaro příštího roku. I druhá kniha z roku 2003, Ina May’s Guide to Childbirth, sestává z inspirativních příběhů a teoretické části. Gaskin v ní vysvětluje tzv. zákon svěračů. Je rovněž autorkou několika videokazet.

O svých zkušenostech a výsledcích studií ohledně zákonitostí porodního procesu přednáší v mnoha zemích světa odborné i rodičovské veřejnosti. V ČR jsme Inu May Gaskin, vzácnou vypravěčku příběhů, poprvé uvítali letos v květnu vrámci Světového týdne respektu k porodu.

box: Výsledky 2 300 porodů na Farmě v letech 1970 – 2005:

1,7 % císařských řezů, 5,4 % vyvolávaných porodů – z toho 4,9 % ricinovým olejem, 68,8 % porodů s nenarušenou hrází (bez epiziotomie a jakéhokoliv natržení), 0,5% použití kleští, 0,39 % preeklapsie, 1 % poporodní deprese, 86 dětí v poloze koncem pánevním -  z nich 91% porozeno vaginálně a 9% císařským řezem, 19 párů dvojčat, všechna porozena vaginálně.

Porodní klinika The Farm dosahuje naprosto jedinečných výsledků. Můžete prozradit, v čem tkví vaše úspěchy?

Myslím, že naše výsledky ukazují, co je možné, když z porodnické rovnice vymažeme strach, nezdravé jídlo, zdravotnické vymývání mozků (což je blízký příbuzný strachu) a nedostatek pohybu. Na Farmě jsme vždy vycházeli z toho, že lidské bytosti fungují podobně jako ostatní savci, a proto by měly být téměř ve všech případech schopny porodního aktu.

Vzhledem k tomu, že lidská mysl je schopna poplést se mnohem snadněji než mysl ostatních savců, velmi potřebujeme nezmatené, dobře ukotvené porodní asistentky nebo duly.

Jak to myslíte s tím vymýváním mozků?

Mám na mysli to, když lékaři nebo porodní asistentky dávají ženě špatné rady a informace. Svalují vinu problémů při porodu na rodičku. Nutí třeba ženu tlačit ve chvíli, kdy si její tělo potřebuje odpočinout. Nutí ji tlačit se zadrženým dechem. Říkají, že se vysiluje, když hlučí – viděli snad už někdy vzpěrače, který by zvedal těžkou činku a přitom byl zticha?

S tím myslím souvisí i určitá netrpělivost a spěch. Jak se stavíte k některým časovým omezením uplatňovaným v porodnicích? Např. prvorodička má na druhou dobu porodní dvě hodiny, druhorodička už jen jednu. Pak se přistupuje k zásahům. Když žena v termínu přijde do porodnice s tím, že jí odtéká čirá plodová voda, má 24 hodin na to, aby se jí porod rozběhl. Jinak jí bývají kontrakce vyvolány pomocí umělých hormonů…

Naše údaje ukazují, že mnoho žen dokáže úspěšně dítě vytlačit, prestože na to může potřebovat víc než jednu nebo dvě hodiny. Držíme se vždy pravidla, že pokud jsou vitální údaje dítěte i matky dobré, je možné rodičce ve druhé době porodní nechat potřebný čas.

V dlouholeté praxi jsme si všimly, že ženy s porušeným vakem blan nedostávají automaticky infekci. Zdá se (a existují studie, které to potvrzují), že faktorem způsobujícím infekce jsou vaginální vyšetření. Nevyšetřujeme vaginálně. Abychom se nestrachovaly kvůli možné prolapsi pupečníku, konrolujeme srdeční ozvy dítěte. Hlavně matku nechceme nijak strašit! To je klíčem naší filozofie. Přejeme si, aby se jí porod rozběhl, a to se obvykle stane – do 24 hodin, pokud ji ničím neděsíme. Ženě také říkáme, aby už neměla pohlavní styk, ale povzbuzujeme ji, aby se líbala a mazlila s partnerem. To jí pomůže spustit tu správnou porodní směs hormonů a zabrání, aby si dělala starosti.

Vím, že při porodu přisuzujete důležitou úlohu partnerovi rodičky. Líbí se mi, jak zdůrazňujete až „biologickou pomoc”, kterou může partnerce poskytnout při blízkém milostném kontaktu během porodu. Svou roli hraje oxytocin, „hormon lásky”, jak ho někteří nazývají. Můžete tento proces čtenářům přiblížit?

Oxytocin stimuluje dobré, silné porodní stahy. Vyplavuje se ve vyšších dávkách, když člověk přijímá nebo vyjadřuje  lásku. Proto může být při porodu pro ženu tolik užitečný dotyk partnera – milence. Také „hormony štěstí” – neuroendorfiny – se uvolňují, když rodička pracuje s kontrakcemi a dostává se tak do „povznesené” nálady. Neuroendorfiny dokáží z velké části zablokovat receptory bolesti. Mnohokrát jsem byla svědkem toho, jak ženu v podstatě přešla bolest, když se začala mazlit a hladit s partnerem. Líbání je obzvlášť účinné.

Jakým způsobem pracujete s těhotnými ženami? Pořádáte pro ně kurzy předporodní přípravy?

Několik mých kolegyní předporodní kurzy vyučuje, ale jinak si myslíme, že se ženy na porod dokáží připravit samy navzájem. Ženy skutečně hlavně potřebují vzájemně naslouchat pozitivním porodním příběhům.

Co je podle vás základem toho, aby byla žena na porod dobře připravená?

Ženy potřebují vědět, jaké pocity mohou během porodního procesu očekávat. Potřebují rozumět tomu, jak jsou jejich mysl a tělo propojeny a jak na sebe vzájemně působí. Je nesmírně důležité, aby ženy znaly, jakým způsobem strach ovlivňuje rytmus dýchání a že naopak míru strachu může snížit, když člověk dýchá pomalu a zhluboka. Je zcela nezbytné pochopit to, čemu říkám „zákon svěračů”. Jednoduše řečeno: když pořebujeme vytlačit něco většího, musí to projít svěračem, který je obvykle uzavřený – ať se jedná o konečník nebo o děložní hrdlo. Svěrače nemůžeme otevřít vědomě, pomocí vůle. Odpovídají ale na vnitřní nutkání vyvolané stahy orgánů, které jsou uloženy nad nimi. Svěrače se otevírají lépe v soukromí, v klidném prostředí. Do největší šířky se otevřou, když se jejich majitel usmívá nebo když vydává hluboké hrdelní zvuky.

Svěrače nereagují na příkazy. Svěrače nereagují dobře na negativitu. A konečně také, když je jejich majitel vyrušen, mohou se náhle zavřít. To se v amerických porodnicích děje neustále a nazývá se to „děložní nedostatečností”. Ve skutečnosti jde o normální chování savců. Tělo tak chrání novorozence, když se rodička cítí v ohrožení.

Jakým způsobem přispíváte k posílení ženy a její sebedůvěry v předporodním období?

Říkám jí, jak moc věřím v její schopnost porodit. Pokud má správnou velikost pánve, tak jí to povím. Ujistím se, že vyslechne pozitivní porodní příběhy, a řeknu jí, že svým přátelům a příbuzným může dát vědět, že nechce slyšet nic, co by jí nahánělo strach. Chci, aby věděla, že musí být opatrná na to, čím se nechá ovlivnit.

Setkala jste se někdy se ženou, která by neměla dostatečně širokou pánev?

Za 35 let se třemi ženami. Je to naprosto výjimečné.

Co je podle vás nejdůležitější součástí bezpečného prostředí pro porod? Na co jako porodní asistentka při porodu nejvíc dbáte?

Nejdůležitější je být obklopena lidmi – a nemá jich být moc, kteří vás mají rádi a věří, že to dokážete. Vždy ženě dávám zpětnou vazbu, aby věděla, jak si při porodu vede. Nesmí ztrácet energii bojem proti porodním silám.

Máte zkušenost s tím, jak přítomnost u porodu a narození dítěte ovlivní muže v jeho vztahu k ženě a k dítěti?

Takový zážitek muži přinese větší úctu k partnerce. Muži mohou často do určité míry pocítit sílu kontrakcí, což jim dodává pocit jednoty se ženou. Někdy si připadají dost bezmocně, pokud je nikdo nevede k tomu, aby dělali to, co ženám tolik pomáhá: říkali jim, jak je mají rádi a povzbuzovali je. (Mužům je u porodu naopak užitečná přítomnost duly, která je může podpořit.) Obvykle bývají muži ohromeni tím, jak jsou jejich ženy silné.

A v přístupu k dítěti?

Mají k němu bližší vztah. Cítí se být součástí kruhu s matkou a dítětem, nestojí opodál. Při porodu, který je pokaždé zázrakem, vzniká jedinečná energie, kterou spolu zúčastnění sdílejí. Zážitek porodu muže zjemní. Mají chuť o dítě pečovat.

Jak se podle vás odráží způsob porodu na matčině vztahu a chování k dítěti?

Když žena dokáže pracovat s kontrakcemi, otevřít děložní hrdlo a vytlačit dítě vlastními silami, zažije mocný pocit naplnění a uvolnění. Pro to existuje slovo „euforie”. Pocit síly, který tak matka získá, je nezapomenutelný a po celý další život ji neopustí. Ihned po porodu dosahuje hladina oxytocinu nejvyšších hodnot, což je částečný důvod pro tuto euforii. Žena a její miminko (které dostává dávku stejných báječných hormonů prostřednictvím placenty) mají optimální fyziologické podmínky, aby se do sebe vzájemně hluboce zamilovali. Oba jsou bdělí, euforičtí a silně poháněni k tomu, aby si své nervové systémy „propletli” pro následující dny, týdny a měsíce. Důležité je, aby se při tom bez přerušení dotýkali přímo pokožkou. Děti, které takto přijdou na svět, málokdy ubydou z porodní váhy. Matky se málokdy setkají s problémem při kojení. Tyto faktory ženě do mateřství dodají velkou sebejistotu.

Co vás spolu s dalšími odborníky a porodními aktivisty vedlo k založení CIMS a sestavení deseti bodů Matce přátelských porodních služeb?

Uvědomovali jsme si, že už je nás hodně, kteří se velice snažíme změnit porody ve Spojených státech a tvrdě pro to pracujeme. Došli jsme k závěru, že musíme udělat další krok a vypracovat nějaký konsensuální dokument, kterým budeme moct poměřit, jak v které nemocnici umožňují spontánní, přirozené porody.

Navštívila jste dvě pražské nemocnice, mluvila s českými rodiči, lékaři, dulami a porodními asistentkami. Máte nějaký vzkaz pro naše budoucí rodiče, kteří si přejí prožít porod bez vnějších zásahů?

Spojte se a společně jděte za svými požadavky. Nemocnice se mění jen pomalu. Ženy by se se svými přáními neměly cítit osamoceně. Společně organizovaní rodiče by měli vyvinout dostatek tlaku. Stojí to za to, důsledky jsou dalekosáhlé.

Působíte jako vyrovnaná, pozitivně laděná bytost. Co vám v oblasti porodů, mateřství a rodičovství přináší naději do budoucna?

Mám tu čest pravidelně se setkávat s porodem v jeho nejlepší podobě. Z vlastní zkušenosti vím, že je možné změnit náhled lidí na toto téma. Ženu nebo dvojici, která se zdá v této oblasti nefunkční, je možné posílit informacemi a inspirací. To mě moc baví.

Hrozba porodního kapitalismu se rychle šíří a po celé planetě se snaží ničit znalosti porodní asistence. Proto je pro mě velkou nadějí vidět, že se u nové generace rodících žen začaly projevovat známky revolty proti zaběhnutým pořádkům. To je nesmírně povzbudivé.

www.inamay.com
www.motherfriendly.org,
Iniciativa Matce přátelských porodních služeb ke stažení na www.duly.cz a www.iham.cz

Comments are closed.