Většinu problémů vyléčí, když s dětmi trávíme víc času rozhovor s Peggy O’Mara

*t Vlasta Jirásková, Aperio 1/2008

Texty Peggy O’Mara, šéfredaktorky časopisu Mothering,  o přirozeném rodinném životě mi často mluvily z duše a působily jako vřelé, vtipné povzbuzení. Na konferenci La Leche League letos v červenci v Chicagu ji publikum nadšeně vítalo, starší i mladičké ženy se s ní fotily. I já jsem měla pocit, jako bych se setkala se starou kamarádkou. Přednášku měla dobře připravenou a zasvěceně hovořila o kojení v USA. Ochotně souhlasila, že mi na otázky pro Aperio odpoví písemně.
Co je „přirozený rodinný život”?

Přirozené rodičovství je podle Peggy O’Mara znovuobjevením rodičovských dovedností, díky nimž lidstvo přežilo od pravěku až do dnešní doby. O’Mara však zdůrazňuje, že není třeba žít podle určitých pravidel, aby byl člověk dobrým rodičem. Každý za přirozené může považovat něco jiného.

Některé myšlenky:

* Těhotenství a porod jsou normální procesy, které nevyžadují léky nebo zásahy.
* Mateřské mléko je pro malé děti optimální potrava.
* Společně sdílený spánek usnadňuje kojení a přilnutí.
* Matky a děti potřebují být spolu, zejména v prvních třech až pěti letech.
* Lidská mláďata potřebují dotyk a chování v náručí.
* Dobrá je potrava v co nejpřirozenějším stavu.
* Nestrukturovaná hra je zcela zásadní pro plný rozvoj lidské představivosti.
* Tělesné tresty nejsou správné.

Proč jste se rozhodla psát pro Mothering a později jej koupit a vést?

V roce 1976 jsem do časopisu Mothering poslala článek nazvaný „Obrana mateřství”. Předtím už mi ho odmítli ve dvou jiných časopisech. Když jsem v jednom obchodě se zdravou výživou Mothering uviděla poprvé, přála jsem si, abych právě tenhle časopis byla založila. Jeho zakladatelka, Addie Eavenson, můj článek a jednu báseň přijala a požádala mě, ať se stanu redaktorkou. V roce 1980 se rozhodla, že časopis prodá. Já jsem ho tehdy mohla koupit a splácet z prodeje jednotlivých čísel. Chtěla jsem se stát redaktorkou Mothering, protože s nadšením oslavuji mateřství a podporuji rodiče.

Co vás vlastně na mateřství a rodičovství fascinuje? Jaké je poslání vašeho časopisu?

Rodičovství a rodinný život mají ohromnou hodnotu pro plný rozvoj lidského potenciálu rodičů a dětí. V časopise přinášíme informace, na jejichž základě se rodiče mohou informovaně rozhodovat. Chceme být zároveň advokátem potřeb a práv dítěte a oporou pro rodiče. Podporujeme rozhodování s ohledem na potřeby všech členů rodiny. Zkoumáme lidské vztahy v prostředí rodiny a jsme přesvědčeni, že dobře vychovávat potomky naší civilizace je podmínkou pro zdravou společnost.

Můžete přiblížit atmosféru v USA, když jste přiváděla děti na svět?

Amosféra, v níž žili rodiče ve Spojených státech v roce 1974, byla smíšená. Porodní praktiky byly zastaralé, otcové nesměli na porodní sály. Ale to jsme tehdy změnili. Ještě neexistovaly autosedačky, jen dva druhy nosítek na miminka, používaly se hlavně látkové pleny, bylo víc matek v domácnosti. Nálada v zemi nebyla tak materialistická jako dnes. Nebylo to tak uspěchané.

Stala jste se poradkyní Ligy La Leche, co vás k tomu přivedlo?

Poradkyní jsem se stala v roce 1975. LLL byla první skupinou na světě, která se zasazovala o kojení. Byla založena v roce 1956 v době, kdy ve Spojených státech kojilo pouze 20% žen. Když jsem v roce 1974 kojila poprvé, po porodu začínalo kojit 32% matek. V roce 2006 to bylo 62,6%. To číslo ovšem pokleslo ze 70,1% v roce 2002. Pouze 30% žen v USA kojí ještě v šesti měsících dítěte. Naše statistiky kojení zaostávají za ostatním světem, protože u nás není zakázána reklama náhražek mateřského mléka. Jen ročně výrobci umělé stravy ve Spojených státech věnují na reklamu 30 až 50 milionů dolarů. USA také neposkytují placenou mateřskou dovolenou a pro zaměstnané ženy není snadné kojit v práci. Sociální klima je velmi konzervativní. V jednotlivých státech je třeba zajistit právo žen kojit na veřejnosti a v zaměstnání.

Jste nejen matka čtyř dětí ale i úspěšná šefredaktorka a publicistka. Jak se vám dařilo skloubit péči o děti a „přirozené rodičovství” s prací?

Rozvrh si můžu plánovat podle svého, tak jsem ho přizpůsobila potřebám rodiny. Když byly děti malé, pracovala jsem doma a do kanceláře chodila i s dětmi jednou za týden. Mívali jsme schůze u nás doma. Snažila jsem se povinnosti dělit do dvouhodinových úseků, abych se jim mohla věnovat sem tam vedle potřeb dětí. I teď, když už děti vyrostly, pořád dva dny v týdnu pracuji doma. Stále zvažuji svůj program, co skutečně zvládnu, a vybírám si, co budu dělat a co ne.

O děti jste se starala spolu s manželem. Pomáhal vám ještě někdo další?

Ne. Jen občas naše spolupracovnice Ashisha pomohla s Norou, naším nejmladším dítětem, zejména na konferencích nebo při schůzích v kanceláři. Ale skutečně, pracovali a žili jsme zároveň, práci jsme zakomponovali do svého života.

Jaký je váš názor na svěřování dětí do jeslí a k paním na hlídaní?

Z té myšlenky nejsem nijak nadšená, i když si uvědomuji, že mnoho matek je pod tlakem, aby to dělaly. Zdají se mi lepší chůvy než jesle, když musí matka odcházet, péče rodiny či příbuzných je nejlepší. Rodiny potřebují hlavně pomoc s domácností, ale rodiče mohou taky hledat, jestli by se nenašlo nějaké tvořivé řešení, a dokud mají děti mladší pěti let, být spíš minimalističtí.

V týmu Mothering zaměstnáváte zejména ženy. Jakým způsobem jim jako ředitelka pomáháte sladit práci s rodinným životem? Podporujete v tomto směru i muže?

Náš přístup považuji za přátelský k rodině, ať je rodina jakkoliv složená. Takže ano, podporujeme ženy i muže, i když u nás pracují hlavně ženy. Naše praktiky pomáhají hlavně matkám malých dětí, protože máme práci z domova, volnou pracovní dobu a malé děti v kanceláři.

V čem spatřujete největší výzvy pro dnešní rodiče? Myslíte, že je jejich situace v něčem jiná než situace mladých rodičů vaší generace?

Rodičovské výzvy v průmyslové společnosti jsou v mnoha směrech stále stejné, ale dnešní společnost přináší větší nároky, méně odpouští, je rychlejší, materialistická a komerční. Jsem přesvědčená, že dnes je obtížnější chránit děti před reklamou. Ale celkově je hodně aktivismu na podporu zdravých rodin a já věřím, že to bude úspěšné.

V souvislosti s porody a kojením jsem zaslechla názor, že když je něco „přírodní, přirozené”, ještě to neznamená, že je to „dobré” nebo dokonce „lepší”.

Myslím, že „přirozený” znamená, že něco je ryzí, nefalšované, nenarušované. V tomto smyslu si skutečně myslím, že něco přírodního, přirozeného lepší je, prostě z definice. Každý si může uvědomit, co jemu připadá přirozené, a to se u jednotlivých lidí může lišit. Potrava je ale obecně nejlepší, pokud je v co nejpřirozenějším stavu.

Líbí se mi, s jakou láskou a pochopením píšete o adolescentech. Vidím souvislost mezi přirozeným rodičovským přístupem k miminkům a malým dětem a blízkým vztahem s teenagery.

Je to skutečně totéž, protože důvěra, kterou pomůžete vybudovat malému dítěti, se vrací, když máte teenagera. Můžete si být jistí, že teenager potřebuje taky hlavně důvěru.

Kdy jste jako matka prožívala nejnáročnější chvíle nebo období?

Byly to naléhavé zdravotní problémy dětí. Můj druhý syn se narodil s rozštěpem rtu a patra a to vyžadovalo dvě operace, než mu byly dva roky. Nejmladší dcera měla spinální meningitidu v pěti měsících. A v poslední době jedno z mých dospělých dětí bojovalo s psychickým onemocněním.

Dělala byste něco se svými dnešními zkušenostmi v rodičovském životě jinak?

No, člověk by vždycky chtěl udělat víc. Rozhodla bych se jinak, pokud jde o vzdělávání dětí. Ale v zásadě jsem s jejich dětstvím dost spokojená.

Jak si dnes představujete ideální den se svou rodinou? Jak často se vám všem podaří společně se sejít?

Mým dětem je dnes 33, 31, 28 a 24 let. Tři žijí v Santa Fe, kde já také bydlím. Často se scházíme v neděli, společně pojíme a hrajeme stolní hry. Vždycky jsme si neděli užívali jako rodina a teď, když jsou dospělí, pořád se rádi scházejí a hrají. Když přijede syn se ženou, taky hrajeme hry. Je to hezký způsob, jak zůstat v napojení s dospělými dětmi.

box
Peggy O’Mara
A Quiet Place, Mothering Publications, 2005

„Ve zdravé rodině si její členové vzájemně dávají najevo dostatek uznání. Záleží jim na dobru a štěstí každého z nich a cení si jednoty rodiny. Ve zdravé rodině rozvíjejí schopnost dobře komunikovat a hodně spolu mluví. Povídají si o všem možném. Také spolu tráví hodně času. Na stres nahlížejí jako na příležitost k růstu a umějí požádat o pomoc.”

„V živočišné říši se nikde nesetkáme s tím, že by závislost mláďat nebyla tolerována. Všude v přírodě je závislost chráněna a je přijímána shovívavě. Je zcela zřejmé, že ze závislosti má mnoho dospělých strach. Mnozí touží po intimitě, ale bojí se jí odevzdat. Život s malými dětmi ale znamená odevzdat se. Když se jednoduše vzdáme a dáváme jim to, co potřebují, stane se to tak snadným.”

„Uvědomila jsem si (…), že tento způsob přirozeného, nerušeného porodu je určitou předehrou pro celé naše rodičovské dobrodružství. Porod může být prvním momentem, kdy si vyzkoušíme důvěru, kterou jako matky svých dětí budeme potřebovat. Důvěřujeme tomu, že miminko ví, jak se narodit, a naše tělo ví, co má dělat. Spolupracujeme se svým tělem a svým dítětem. Bereme děti do náručí a nosíme je všude s sebou. Spíme vedle nich a kojíme je, dokud nepřestanou chtít. A když se vztekají, lžou a vylézají ven oknem, věříme v jejich vrozenou dobrotu. Důvěra a láska vytvářejí silnější pouto než strach a kontrola. Brzy poznáme, že děti jako každý jiný mívají důvody pro své chování a že většinu problémů vyléčí, když s nimi trávíme víc času.”

„Život domova stojí v protikladu k uspěchané moderní materialistické společnosti. Je „menší”, pomalejší, jednodušší. Znamená usednout a číst si. Je to plápolající oheň v krbu. Společná jídla. Stolní hry. Jít do kina. Procházky. Zalévání zahrady. Nicnedělání. Pořádná pozdní snídaně. Pozorování západu slunce. Spočinutí v houpací síti. Tyhle věci nejsou nijak povrchní. Jsou základem. Jsou to kořeny. Je to posvátný čas. Vždy, když vycházíme do světa, potřebujeme pak chvíle stažení, usebrání se, čas, kdy neděláme nic.”

*host

Peggy O’Mara

Matka čtyř dospělých dětí, majitelka a šéfredaktorka amerického časopisu Mothering, který už přes 30 let přináší informace a podporu rodičům. Je advokátkou přirozeného rodinného života. Výběry z jejích pověstných esejů vyšly knižně (The way back home, A quiet place), je autorkou knih Having a baby, naturally a Natural family living a oblíbenou přednášející na konferencích s rodičovskou tematikou.

www.mothering.com – pod odkazem A quiet place najdete autorčiny eseje

O’Mara, P. A Quiet Place: Essays on Life And Family. Santa Fe: Mothering Publications, 2005.

O’Mara, P. Mothering Magazine’s Having a Baby, Naturally. New York: Artria Books, 2003

O’Mara, P. Natural Family Living: The Mothering Magazine Guide to Parenting. New York: Pocket Books, 2000.

O’Mara, P. Vaccination: The Issue of Our Times, Mothering Resource Library, 1997.

O’Mara, P. The Way Back Home: Essays on Life and Family, 1993.

Comments are closed.