Můj příběh pro porodní asistentku Ivanu Konigsmarkovou

Porod v klidu, bez zásahů, v bezpečí

http://www.pribehyproivanu.cz/pribehy/2012/09/11/porod-v-klidu-bez-zasahu-v-bezpeci/

Ivana si běžně nebere servítky a někdy mi její chování připadalo nepochopitelně drsné. Nesedí úplně každé mamince, ale teď chci vyprávět, jak jsem pochopila, proč ji tolik žen zbožňuje.

Byl to můj první doprovod u porodu doma. Cítila jsem se velmi poctěná, když mě Lenka požádala, abych byla její dulou. Byla domluvená s porodní asistentkou Ivanou, takže se jednalo o asistovaný domácí porod, který je oficiálně na mezinárodní úrovni považován za bezpečný – samozřejmě za splnění zásadních podmínek, jako je například dobré zdraví rodičky a bezproblémový průběh těhotenství.

Na svůj první domácí doprovod jsem se moc těšila. Když mi manžel Lenky někdy navečer zavolal, abych už přijela, zmocnilo se mě nadšené neklidné očekávání a veliká tréma. Cítila jsem se, asi jako když jsem jela ke svému prvnímu doprovodu do porodnice – zvládnu to? Vzpomínám, jak jsem si po cestě hlavně přála, aby Ivana přijela včas.

Když jsem vstoupila do domova Lenky a Marcela, veškeré napětí ze mě opadlo. Panoval tam klid a krásná porodní atmosféra. Cítila jsem se na svém místě. Přidala jsem se k Lence a intuitivně jí pomáhala zvládat kontrakce. Po nějaké době se rodiče rozhodli, že je načase znovu zavolat Ivaně a poprosit ji, aby už přijela.

Ivana se nenápadně připojila. Nadále vládl klid a pokoj, pohoda. Ani Ivana téměř nemluvila, jen se povzbudivě tvářila. Chvíli jsme spolu seděly v kuchyni a tiše prohodily pár slov, zatímco rodiče byli v jiné místnosti.

Někdy před třetí hodinou ranní se ve vaně – ne do vody – narodila nádherná vlasatá holčinka.

Později jsem si napsala: Byl to krásný porod. Takový normální. Ani krátký, „lehký“, ani moc dlouhý, komplikovaný. Nebyl snadný, jako nebývá snadná žádná těžká práce. Po porodu jsem necítila euforii, ale velmi dobrý pocit, jako že takhle to má být. Takhle přesně to má být. A ten dobrý pocit ve mně přetrvává, už třetí den. Pořád je to moc dobré. Nic mě nepřekvapilo, bylo to, jak to má být. Těžké, krásné.

(…) Už je to 14 dní. Ale je to tu pořád: ten pocit, že přesně takhle to má být. Takhle je to „správné“, jak by řekla Jean Liedloff… Děkuji.

A právě to Ivana se svou erudicí a jistotou ženám poskytuje – možnost zažít porod tak, jak to má být. V klidu, bez zásahů, v bezpečí. Viděla jsem, že se chová jako milá a pevná opora.

Ivano, za všechnu Tvou práci – nejen bezprostředně se ženami a jejich rodinami – Ti patří veliký dík! Také za statečnost, s jakou čelíš nepřátelství a zvůli lidí, kteří odmítají otevřít oči a přijmout fakta ve světě běžně uznávaná. Máš můj obdiv, uznání a podporu.

Vlasta Jirásková

Comments are closed.