Neodbývejme dotazy dětí – rozhovor ke knížce Povídej mi, jak jsem se narodil/a

rozhovor vedla Míla Kramná http://www.aperio.cz/593/neodbyvejme-dotazy-deti-rozhovor-s-vlastou-jiraskovou

Kdy nás začíná zajímat, jak jsme přišli na svět? Bojíme se o porodu mluvit? Zobrazují média porod adekvátně? O těchto a dalších otázkách týkajících se rození dětí jsme se zamýšlely s Vlastou Jiráskovou, autorkou a vydavatelkou knihy Povídej mi, jak jsem se narodil/a.

Vlasto, napsala jsi a vydala knížku Povídej mi, jak jsem se narodil/a. Příchod na svět fascinuje nejen děti. Co nás podle tvé zkušenosti zajímá nejvíc?

Řekla bych, že je to v každém věku různé… Malým dětem se dnes už asi běžně ukazuje, že některé ženy mají miminko v bříšku. Když trochu povyrostou, zajímá děti, jak se miminko do břicha dostane, případně jak se dostane ven. A u téhle otázky zůstáváme dlouho. Dívky a ženy se hodně starají, jestli porod bolí. To si potvrzuji jak při besedách s dětmi a dospívajícími, tak při předporodních kurzech pro nastávající rodiče. Všichni přemýšlejí, jak dítě může tím zdánlivě malým otvorem projít… A předpokládám, že nás všechny bez rozdílu fascinuje, jak dokonalé miminko přichází na svět.

Když se jako dula ocitnu u porodu, znovu a znovu jsem okouzlena tím, že ta dokonalá vědomá bytost byla ještě před chvílí napěchovaná v útrobách ženy a najednou je v už tak „hotové“ podobě mezi námi. A zároveň ji čeká vývoj a postupné proměny…

Myslím, že hodně lidí se taky zabývá otázkou, kde se bere vědomí dítěte.

To je hodně otázek. Máš ty sama u některé z nich pocit, že s odpovědí to není jednoznačné? Téma, ve kterém sama tápeš? A naopak téma, u kterého tě překvapuje, že o něm lidé nemají povědomí a tobě připadá jako úplně triviální a samozřejmé? 

Žádná z těch otázek mi nepřipadá triviální. Sama jako nastávající matka před dvaceti pěti lety jsem třeba nevěděla, že tělo těhotné ženy je vlastně o dost jiné než v normálním stavu. Vlivem hormonů se totiž uvolní, vazivo je pružnější a při porodu se pánev otevře. Stejně tak, když na ženu při porodu nikdo nespěchá, když se cítí v bezpečí, je jí teplo, má zajištěno soukromí a přítmí, tělo se přizpůsobí tak, že má miminko dostatek prostoru, aby vyšlo ven bez jakékoliv pomoci. Když se žena nebojí, má zpracované nebo aspoň pojmenované různé osobní problémy, když jsou splněny podmínky, které jsem vyjmenovala, když mění pozice podle potřeby, vnímá láskyplnou podporu anebo má naopak naprosté soukromí, tak v některých případech ani necítí bolest.

Nejnáročnějšími otázkami jsou pro mě záležitosti okolo vědomí člověka. Vznik člověka a jeho vývoj mě nepřestává fascinovat a je toho hodně, na co odpověď neznám.

Co bys doporučila rodičům, když s dětmi mluví o jejich narození?

Je ideální, když můžeme dětem říct, jak šťastní jsme byli, že k nám přišly, že se nám narodily. Říkejme jim tolik, kolik v daném čase chtějí vědět. Není třeba dětem hned vysvětlovat všechno se všemi podrobnostmi. Tady mám na mysli i to, jak miminko vzniká. Říkejme jim jen to, co je pravda. Nehlásejme před dětmi bludy, jako že miminko nosí čáp nebo že ho rodiče našli v lese. Neodbývejme jejich dotazy. Když se nám nehodí odpovídat podrobněji hned, slibme, že se k rozhovoru vrátíme, až bude čas, a opravdu to dodržme. Pokud to neuděláme, snadno bychom mohli ztratit jejich důvěru a třeba už by se pak na nás neobrátily se svými dalšími důležitými otázkami.

Jak se vypořádat s tím, pokud byl porod pro ženu nepříjemný nebo traumatizující zážitek? Negativní postoj asi lze vyprávěním docela snadno předat …

Jistě. Je zásadní, jak o porodu před dětmi, mladými dívkami a těhotnými ženami mluvíme. Jedna věc je povídat si o porodu s dospělými a druhá s dětmi. Ženy zcela spontánně o svých porodech rády mluví. Z porodu se potřebujeme vypovídat, ať byl krásný nebo nepříjemný.

Dětem maminka může říct, že byl porod náročný, ale vždy by k tomu měla dodat něco pozitivního – jsem moc ráda, že tě mám…

Pokud má žena na porod špatnou vzpomínku, může vyhledat dulu, případně samostatnou porodní asistentku, a popovídat si s nimi. Ony ji možná dál nasměrují na psychoterapeutku nebo psychoterapeuta, na něž je samozřejmě možné obrátit se přímo. Rozhodně nedoporučuju myslet si, že to přejde samo. Odborná pomoc je někdy na místě, řada žen si z porodu skutečně odnáší trauma. A to je dobré zpracovat a vypořádat se s ním; chce-li žena další miminko, tak ještě před tím.

Obraz porodu je v naší společnosti hodně deformovaný. Když “to” začne, je potřeba rychle jednat, okamžitě přicházejí bolesti, je potřeba hodně přístrojů a zdravotníků, aby se dítě narodilo. Přitom porod je normální fyziologický proces, na jehož zvládnutí je ženské tělo vybaveno. Myslíš, že lze vnímání porodu změnit?

Já velmi doufám, že vnímání porodu změnit lze! Čím víc žen zažije krásný porod a bude o něm s nadšením vyprávět, tím dřív taková změna nastane. Špatnou službu v tomto směru dělají různé filmy, v nichž je porod zobrazován tak, jak říkáš, případně nekvalitní novinářská práce. Pokud ale bude stále růst podíl císařských řezů, jako je tomu doposud, u nás je to už 26 % porodů, tak vnímání porodu jako nebezpečné a medicínské záležitosti bude přetrvávat.

Myslím, že velmi důležitou roli hraje osvěta, kvalitní kurzy předporodní přípravy, kvalitní knihy, případně také pozitivní příběhy známých žen.

A další kapitolou je vzdělávání zdravotníků, jejich odvaha vyjít ze zaběhaných kolejí a ochota přijmout postupy, které jsou pro ně nové, ač jsou již mnoha výzkumy potvrzené a doporučované mezinárodními institucemi jako například Světovou zdravotnickou organizací nebo Mezinárodní organizací za porodní služby pro matku a dítě (IMBCO). Lidé většinou nevědí, že porodníci se při studiu medicíny v naprosté většině nesetkají ani s jedním normálním přirozeným porodem bez jakýchkoliv zásahů. Stejně tak lékaři nejsou kvalitně vzděláváni v podpoře kojení. Vzdělávání porodníků je zaměřeno na řešení komplikací, což je důležité a v případě skutečných problémů velmi cenné. Problém je, že tito vysoce kvalifikovaní odborníci pečují také o zcela zdravé ženy a svými rutinními zásahy mohou porod zkomplikovat. O zdravé ženy by v těhotenství, při porodu a v šestinedělí měly pečovat náležitě vzdělané porodní asistentky, odbornice na fyziologické stavy. Jsou schopny rozpoznat, co je za hranicí normy, a v takovém případě ženu předat do péče lékaře. Takový systém péče se na základě srovnávacích studií jeví jako optimální.

Pozitivní roli ve vnímání porodů hrají také duly, vyškolené odbornice na provázení žen v období těhotenství, porodu a počátku mateřství. Důvěřují porodnímu procesu a jejich snahou je dodat klientkám sebedůvěru a vědomí, že ženské tělo je k rození dobře uzpůsobeno, stejně jako je miminko „naprogramováno“ k tomu, aby se narodilo.

Jaké zdroje informací můžeš doporučit nastávajícím rodičům?

Za skvělou publikaci z poslední doby považuju Orgasmický porod od Elisabeth Davis a Debry Pascali – Bonaro, což je kniha, která ženy a jejich partnery vybízí, aby své porody a své životy vzali do svých rukou, a ukazuje i jak… Výborné jsou knihy Michela Odenta, Iny May Gaskinové a další. Užitečné jsou například weby Hnutí za aktivní mateřství, Aperia, České asociace dul. Měla-li bych doporučit jediný dokument, pak je to 10 kroků k optimální porodní péči. Kdo dnes hledá, ten adekvátní informace najde. A myslím, že je dobré začít už od dětí. S touhle myšlenkou jsem pracovala na knížce Povídej mi, jak jsem se narodil/a. Doplnila jsem ji webovými stránkami www.jakjsemsenarodil.cz, kde je slovníček pojmů souvisejících s narozením miminka určený pro děti a mládež. Také bych ráda dělala víc besed ve školách a školkách.

V mnoha časopisech se vyčísluje, kolik peněz stojí dítě – výbavička, pleny, dětský pokoj, hračky atd. Myslíš že lze na dítě nahlížet jako na “investici”?

Nikdy mě nenapadlo v souvislosti s narozením dítěte uvažovat o finanční investici. Pokud bych snad termín „investice“ chtěla použít, pak by to byla investice citová a časová. Děti nutně potřebují lásku rodičů a dlouho také jejich blízkost, fyzickou i určité psychické napojení. Rodičovství je jedinečná příležitost k osobnímu růstu. Učí nás například trpělivosti, bezpodmínečné lásce, žití v přítomném okamžiku, schopnosti na ničem nelpět. Rodiče svými reakcemi na dítě ovlivňují vývoj jeho mozku a celé jeho osobnosti. Způsob, jakým se k dětem chováme, se odrazí na tom, jak se ony budou chovat k sobě samým, k nám i k okolnímu světu. Budou to lidé empatičtí, citliví, zdravě sebevědomí, zodpovědní a tvořiví?

V tomto smyslu se o investici do budoucnosti jistě jedná.

Vlasto, děkuju ti za rozhovor. Věřím, že tvoje knížka najde své místo v knihovnách rodin s malými dětmi a třeba i nastávajících maminek.

 Míla Kramná

Vlasta Jirásková vystudovala FF UK, obor francouzština a rumunština s průběžným pedagogickým vzděláváním. Dlouhodobě se věnuje tématům mateřství a rodičovství. V r. 1998 byla akreditována jako laktační poradkyně La Leche League International a v r. 2003 certifikována organizací Birth Works jako lektorka předporodní přípravy a dula. Je členkou České asociace dul, Hnutí za aktivní mateřství a DONA International, účastní se pracovní skupiny pro porodnictví při České ženské lobby. Pracuje jako překladatelka, lektorka přípravy na narození dítěte a rodičovství, lektorka a konzultantka kurzu pro duly, laktační poradkyně a dula. Podílela se na tvorbě vzdělávacího kurzu pro duly a pro lektory kurzů pro nastávající rodiče. Přeložila m.j. knihy Porod s dulou, Orgasmický porod a stejnojmenný film, Průvodce kojením.

S APERIO – Společností pro zdravé rodičovství spolupracuje od r. 2001, podílela se na tvorbě časopisu APERIO a knihy porodních příběhů Rodíme (se) jednou. V současné době vede kurzy věnované kojení a péči o nejmenší děti.

Vlasta Jirásková je vdaná a má dvě dospělé děti. Více o ní na www.porody.net a www.jakjsemsenarodil.cz.

 

Comments are closed.